Studie analyzuje historický vývoj a současné fungování adopční praxe v Rakousku v kontextu systému péče o děti a mládež. Ukazuje, že adopce zde nehraje dominantní roli při umisťování dětí bez rodiny, protože je silně podmíněna souhlasem biologických rodičů a složitými právními procesy. V důsledku toho zůstává značná část dětí v pěstounské či ústavní péči. Dokument popisuje různé formy adopce, jejich právní rámec i problémy praxe, a poukazuje na napětí mezi zájmy dítěte a právy biologických rodičů. Studie tak přináší kritický pohled na limity adopce jako nástroje náhradní rodinné péče a zdůrazňuje význam alternativních forem péče.