Studie analyzuje životní podmínky postižených dětí a jejich rodin v Rakousku z hlediska sociální politiky, vzdělávání a podpůrných služeb, s důrazem na náhradní rodinnou péči. Sleduje historický vývoj od institucionalizované péče ke snaze o inkluzi a podporu rodiny, přičemž ukazuje, že hlavním cílem systému je umožnit dětem setrvat v biologickém rodinném prostředí. Současně upozorňuje na omezené využití pěstounské a adoptivní péče u této skupiny dětí a na význam finanční, mobilní a komunitní podpory.